Tak nám ta holka nějak vyrostla. V úterý 1. září ji čekal velký den. Vůbec se netěšila, ale nakonec zjistila, že to nebude tak špatné. Celý den byl prozářený sluníčkem. Ve škole nás hezky uvítali paní učitelky a žáci páté třídy písničkou a scénkou Kozel od Jarka Nohavici. Pak jsme šli do třídy, kde už děti měly připravené dárky na lavici. Chvilku poseděly a pak jsme se vydali k poště sáhnout si na sochu Boříka. Verunka to hezky zvládla. Druhého září sice padla nějaká ta slza při našem odloučení, ale po příchodu ze školy prohlásila, že se jí tam líbilo víc než ve školce, a taky že na ně paní učitelka vůbec nekřičela./nevím kde vzala informaci, že učitelky na děti křičí:) / V sobotu pak byla smutná, že nemůže do školy, tak snad nám to vydrží. Verunko, budem držet pěstě.
Žádné komentáře:
Okomentovat