Jízda králů

Koncem května u nás proběhla Jízda králů. Koná se jednou za 2 roky a vše probíhá tak, že skupina mladíků jede na ozdobených koních v kroji a doprovází mladého krále, který celou cestu jede s papírovou růží v ústech. Přesnou historii nevím, ale až se dovím, tak příště napíšu.
Je to moc hezká podívaná. Letos to bylo spojeno ještě s tím, že se dětí mohli povozit na koníkovi, popřípadě jsme mohli jet na voze po Kunovicích. Bylo to prima. V sobotu sice pršelo, ale jízdu jsme si užili. V neděli měla Verunka vystoupení před radnicí a odpoledne byl velký průvod. V Kunovicích byla spousta lidí, ale my jsme neděli prožili na zahradě , při oslavě mých narozenin. Tentokrát chyběla na oslavě mamka, protože byla v nemocnici na operaci s kolenem. Minulý rok byl v nemocnici taťka. Tak snad se příští rok sejdeme všichni. Jo a jako dárek jsem dostala KOLO. Nádherné!!!!!!

Koťátka

6. dubna se nám narodilo 5 koťátek. Všechno začalo ráno, když jsme se chystali do školy. Anetka si skočila na dvůr pro Amálku a hrála si s ní na sedačce. Najednou volá: Mami, pojď se na něco podívat. A na sedačce leželo jedno malé koťátko. Začala jsem zmatkovat- byl to šok. Vzala jsem Amálku dolů do sklepa, kde už měla připravenou vaničku s dekou a pak jsem k ní přinesla i malé koťátko. Naneštěstí jsme museli všichni odejít z domu a nechat je tam. Když jsme přišli domů, Amálka vedle sebe měla další 4 koťata a bokem leželo to první. Vůbec si ho nevšímala. Ta čtyři koťátka byla pěkně vysušená,hladká, to jedno bylo stejné, jako když se narodilo. Bylo polomrtvé. Když přišel Tonda, tak ho zakopal.
Začalo nám nádherné období. Každý den jsme sledovali koťátka jak rostou, jak se mění a jak jsou krásná. Jedno bylo černo-bílé, druhé rezavé a třetí černo-bílo-rezavé.
Zároveň nás taky trápilo, co s nima uděláme, protože jsme věděli , že si je nemůžeme nechat. Po několika týdnech jsem udělala reklamu ve třetí třídě a ozvali se 3 žáci. Nakonec jsme udali jen jedno, protože ostatní rodiče bylo proti. Takže našeho zrzečka má skoro soused Michal-největší rošťák třídy. Ostatní jsme darovali na burze. Naštěstí s tím vůbec nebyl problém.
Teď jsme bez koťátek. Dvorek je teď o poznání smutnější. Ubylo nám sice starostí, ale i mnoho radosti. Máme ale ještě Amálku:)

Vystoupení na Den Matek

Verunka se od září přihlásila do folklórního souboru Handrláček. Hlavním důvodem proč tam chtěla chodit bylo to, protože tam chodí také její kamarádka. Já jsem si od toho moc neslibovala, protože hudební hluch má po mě. K mému překvapení se jí tam ale velice líbí, učí se tam moc hezké písničky a taky tanečky, které učí ona mě. Nevím, jak dlouho jí nadšení pro tento kroužek vydrží, ale už teď mám pocit, že i ten rok byl pro ni velkým přínosem.
9. května měli v místním kulturním zařízení vystoupení pro maminky. Vystupovalo tam ještě víc souborů, takže sál byl nabitý k prasknutí. Vystoupení se mooooc povedlo.

Slet čarodějnic

Koncem dubna byl u nás ve škole velký slet čarodějnic. Všechny děti z prvního stupně včetně paní učitelek přijely na koloběžkách a v kostýmech na tuto velkou událost. Hned u vchodu do školy na děti čekaly převlečené učitelky a chtěly vidět u dětí v žákovce aspoň jednu pětku. U většiny dětí to bylo ale nemožné.
Pro děti bylo připraveno spousta soutěží, včetně učení se kouzelného zaklínadla, jízda na koloběžce atd. Počasí se vydařilo, dětem se moc líbilo.

Lyžování na Břestku

Naše nadšení pro lyžování se tak zvětšilo, že jsme se rozhodli pořídit lyže i Anetce, aby mohla jezdit s námi. Verunka už si je na kopci jistá a sjíždí kopec sama, taky pomu už si bere sama do ruky, jen tyčky jí musím držet. S Anetkou to bude náročnější a jak prohlásil Tonda - Anetka je na to lyžování po mamince trochu POLENO:) Za tu hlášku jsem sice napsala smajlíka, ale ve skutečnosti jsem se dost naštvala. Vždyť JÁ se tolik snažím!!!!!
No, je to prostě makačka s tím malým dítětem na sjezdovce. Ale Tonda to chtěl, aby jsme mohli být na sjezdovce spolu. Jinak si myslím, že s lyžováním je dobrý začít tak v pěti letech, pokud to jde. Já začínám ve 33 a to už je pozdě, ale taky to není špatné.

Hlavně se modlím, aby se nikomu z nás nic nestalo.

Upíři, co mě pijou občas krev:)

Ječné zrno a nový pegueot

Už víc jak půl roku mě trápilo ječné zrno na levém oku. No, vlastně mě to ani netrápilo, protože to vůbec nebolelo, spíš to nebylo hezké. A tak jsem se rozhodla. Půjdu na operaci a nechám to vyřezat. Moc to nebolelo, ale už se mě to dělá zase. Ach jo, já nikdy nebudu hezká:( No aspoň jsem se svezla v novém Pegueotu 207, kterého koupil Děda babičce k šedesátinám. Babička samozřejmě nemá řidičák. Auto dostala i s řidičem:)

Kohútka

O jarních prázdninách jsme společně vyrazili na náš první společný zimní výlet na Kohútku. Kohútka se nachází na česko-slovenské hranici v Javorníkách. Kolem je spousta sjezdovek, sněhu a docela milých lidí-nadšenců do lyžování. Mě se taky líbilo to, že se nebudu muset starat tři dny o jídlo. Takže jsem si hodně odpočinula. Myslela jsem, že lyžovat bude hlavně Tonda s Verunkou, ale chyba lávky. Tonda poručil-Běž na vlek- ať dáš Verunce dobrý příklad. A tak jsem musela. Lyžovat neumím, ale pocit to byl dobrý. I na pomě jsem se svezla. Sice jsem jednou spadla, ale jinak se mi to kupodivu líbilo. Verunce naštěstí taky a mooooc. Super

Verunčino první vysvědčení

Na konci ledna přinesla Verunka své první vysvědčení. Byly samé jedničky. Je neuvěřitelné, co všechno za ten půlrok zvládla nového. Umí číst, psát , počítat, chodí do gymnastiky, kde se naučila hvězdicu, hraje pár not na flétnu, modeluje z keramiky a zpívá v Handrláčku. Ve škole se jí moc líbí, zatím. To je moc dobře. Má tam kamarádky, bufet a spoustu zážitků. Kdyby to tak aspoň chvilku vydrželo:)

Nový rok 2010

Začal nový rok. Snad dobře. Všichni jsme zdraví a máme se rádi a to je to nejdůležitější. Jen ten čas nějak rychle letí. Z Verunky je Velká holka a Anetka už taky nenosí cumel.

Nový rok je charakterizován velkým množstvím sněhu a zimními radovánkami. Všichni chodíme bruslit a když napadl sníh tak i lyžovat. Napřed na zahradě a pozdějc i na větším kopci.

Vánoce

Flétničky

Ve čtvrtek 17. prosince pořádala naše škola ZŠ Kunovice U Pálenice Ježíškovy dílny. Mohli jsme si vyrobit vánoční ozdobu, či přáníčko, pochutnat na punči a také vidět malé školáky při jejich vystoupení. Verunčina třída měla krátké pásmo koled a vystoupení s flétničkama. Přestože byla ve flétničce dvakrát, tak chtěla moc vystupovat. A světedivse, měli úspěch. Je to nahrané jenom foťákem a ještě k tomu tam bylo špatné osvětlení, ale jako památka to má pro nás velkou cenu.

Mikuláš

V sobotu nás navštívil Mikuláš, čert a anděl. Verunka se bála jen trošku. Anetka hrozně moc. Asi protože věděla, že čert si přijde pro její cumel. A taky že jo. Čert hudroval, třásl řetězem a ukazoval pytel. Anetka předala cumel a utíkala do obýváku. Ani vyfotit se nestihla. Když pak někdo později zazvonil, třepala se jako osika. Chudinka malá. Ale je pravda, že cumel od té doby nemá a ani ho nevzpomíná. Doufám, že na ten zážitek brzo zapomene. I když nevím. Když viděla tuto fotku v počítači, tak mě řekla, ať ji rychle dám pryč, že se na ni nechce dívat:(

Tonda v Norway

Koncem října odjel Tonda na pracovní cestu do Norska. Letěli 3 učitelé z Prahy, pak vlakem a trajektem do města Bergen. Na první fotce je vidět kousek norské přírody, na 2. je Tonda s kolegy a 3. obrázek ukazuje proč tam byli-To já nevím, nerozumím tomu, jen vím, že musí společně něco vyrobit a to něco, nevím co je.
Tondovi se tam moc líbilo, hodně překvapený byl z teplot, protože ve 3 ráno, kdy odjížděli z Bergenu tam bylo 9 stupňů nad nulou a když přiletěli do Prahy kolem oběda, tak tam bylo minus dva. Moc se mi líbilo, když Tonda povídal o tom, že Norové ačkoliv jsou poměrně hodně bohatý národ, tak netřídí plast. Všechny plastové láhve jsou zálohované a musí je odevzdávat v obchodě.Taky byl překvapený z toho, jak levný je tam benzín a elektřina. S jedním norským učitelem se byli podívat na místním fotbalovém stadionu, na kterém ten učitel trénuje fotbalisty. Stadion celý osvítil a prohlédli si ho. Když odcházeli, tak jeden český učitel podotkl, že by se osvětlení mělo vypnout a ten Nor prohodil, že by se museli moc vracet, tak že jednu noc to osvětlení nevadí-pár korun navíc za elektřinu v Norsku není problém:) Tonda sklidil úspěch u místních norských učitelek, které mu chtěli nalévat neustále nějaký alkohol a Tonda neustále tvrdil, že nepije. Učitelky byly velmi překvapené, učitelé chlapi ho nazývali "mimozemšťan z Marsu". Nicméně holkám se to moc líbilo, protože alkohol je asi trochu problém v Norsku-pije se víc než je zdrávo.
Poslední věty budou patřit tomu, že se mě po Tondovi moc stýskalo a mooooc jsem se těšila na to až se vrátí. Až jeho nepřítomnost mě pomohla uvědomit si jak moc ho potřebuju ke svému životu a jak moc mi chybí. Tak teď jenom abych si to pořád pamatovala:)

ZOO Lešná

V září se nám ještě podařilo využít krásného počasí a vydali jsme se na náš pravidelný každoroční výlet do zlínské ZOO Lešná. Počasí bylo hezké, kočárek už jsme mohli nechat doma, tak jsme teda vyrazili. Holky byly nadšené z koníků, chtěly se k nim pořád vracet. Moc se nám líbily žirafy, lvi, kterých se Anetka k našemu překvapení bála. Taky jsme museli projít všechny atrakce- jízda na poníkovi, všechny možné skluzavky a prolézačky, ale bylo to moc fajn. O zákazníka je v Lešné skutečně postarané. Protože ten výlet proběhl už víc jak před měsícem, tak mě mrzí, že si všechno do detailů nepamatuju. Z toho plyne ponaučení, že jestli chci dávat něco na blog, mám tak učinit co nejdříve:)

Hody v Kunovicách

Tak letos jsme měli na hodech velmi vzácnou návštěvu. Ve čtvrtek večer mě přišla SMS z neznámého čísla: "Přijedu s manželkou v sobotu, budeš mít čas?" No to mohl být jen Marcucci. A to mu vždycky říkám, aby dal včas vědět, když se objeví. Radost byla veliká. Marcucci teď pracuje pro E-bay v Londýně, kde bydlí se svou ženou a třemi syny. V Praze měl nějaké vyřizování a tak si udělali s manželkou víkend na Moravě. V sobotu byli u nás, přespali u Kvasničků, v neděli jsme se viděli na shromáždění a pak zase zpátky do Londýna. Všichni jsme dostali pozvání do Londýna, kde budou asi rok bydlet. Chtěla bych to uskutečnit někdy na jaře. Moc si přeju, aby to vyšlo. Ejchuchů, udělám pro to maximum.

Verunčina první medajle

V pátek 25. 9. měli děti ve škole Olympijský den. Vše začalo zapálením olympijského ohně, vztažením vlajky a slavnostním slibem všech soutěžících. Pak děti vytvořili ze svých těl 5 olympijských kruhů a začalo se soutěžit. První stupeň soutěžil ve 4 disciplínách: skok přes švihadlo, skok z místa, hod medicimbalem, a běh přes překážky. Po velkém zápolení se vyhlašovaly výsledky a světedivse,máme doma bronz.Úspěch je to veliký, protože se hodnotily obě první třídy dohromady /ve své třídě 1.B byla nejlepší z holek-no tak jo, jsem trochu z Chvalkova/ Moje radost byla obrovská, Verunka se vznášela až doma. Celý den byl pro ni jako procházka růžovým sadem. Veru, jsi šikula. Že by po mamince-to né-spíš po tátovi:)

Verunka jde do školy

Tak nám ta holka nějak vyrostla. V úterý 1. září ji čekal velký den. Vůbec se netěšila, ale nakonec zjistila, že to nebude tak špatné. Celý den byl prozářený sluníčkem. Ve škole nás hezky uvítali paní učitelky a žáci páté třídy písničkou a scénkou Kozel od Jarka Nohavici. Pak jsme šli do třídy, kde už děti měly připravené dárky na lavici. Chvilku poseděly a pak jsme se vydali k poště sáhnout si na sochu Boříka. Verunka to hezky zvládla. Druhého září sice padla nějaká ta slza při našem odloučení, ale po příchodu ze školy prohlásila, že se jí tam líbilo víc než ve školce, a taky že na ně paní učitelka vůbec nekřičela./nevím kde vzala informaci, že učitelky na děti křičí:) / V sobotu pak byla smutná, že nemůže do školy, tak snad nám to vydrží. Verunko, budem držet pěstě.

ZOO Hodonín

Jako koždý rok jsme vyrazili i letos do Hodonína. Těšíme se každý rok-na zvířátka, na motorky, na trampolínu, na skákací hrad a taky na novoty, které nás každý rok překvapí. Holky se moc těšily, prošli jsme celou zahradu. Mrkli jsme na žraloka, rybičky, lva, medvěda,nakrmili kozy a ovečky, poobědvali a zamířili k zábavné části ZOO. Holky jezdily na motorkách, skákaly na trampolíně a z dálky jen obdivovaly skákací hrad se skluzavkou. Peněz jsme už utratili dost, tak na všechno nezbylo a museli jsme holkám vysvětlit, že musíme trochu šetřit. Obešlo se to bez slziček, ale připomínek ze strany Anetky bylo opravdu hodně:)

Na ranči v Kostelanech

Ke konci prázdnin jsme se s holkama a Tondou vydali na ranč do nedalekých Kostelan. Byli jsme tam poprvé.Hned po vystoupení s auta jsme byli omráčeni čistým vzduchem. Takový opravdu v Kunovicích neznáme. Pak jsme si ranč byli projít. Byl tam jeden velký SALOON , který fungoval jako hospoda a restaurace zároveň a taky je tam možnost zahrát bowling. Ranč působil přes týden celkově opuštěně, ale vše nám bylo vynahrazeno ve stájích. Všude spousta koníků a mladých nadšenců, kteří se o ně starali. A když pak Anetka s Verunkou vyskočily na velkého koně Codyho, všechny rozpaky byly pryč. Takové nadšení v očích a veliký pocit důležitosti jsme u holek už dlouho nezažily. Takže moooooc fajn.