Jízda králů

Koncem května u nás proběhla Jízda králů. Koná se jednou za 2 roky a vše probíhá tak, že skupina mladíků jede na ozdobených koních v kroji a doprovází mladého krále, který celou cestu jede s papírovou růží v ústech. Přesnou historii nevím, ale až se dovím, tak příště napíšu.
Je to moc hezká podívaná. Letos to bylo spojeno ještě s tím, že se dětí mohli povozit na koníkovi, popřípadě jsme mohli jet na voze po Kunovicích. Bylo to prima. V sobotu sice pršelo, ale jízdu jsme si užili. V neděli měla Verunka vystoupení před radnicí a odpoledne byl velký průvod. V Kunovicích byla spousta lidí, ale my jsme neděli prožili na zahradě , při oslavě mých narozenin. Tentokrát chyběla na oslavě mamka, protože byla v nemocnici na operaci s kolenem. Minulý rok byl v nemocnici taťka. Tak snad se příští rok sejdeme všichni. Jo a jako dárek jsem dostala KOLO. Nádherné!!!!!!

Koťátka

6. dubna se nám narodilo 5 koťátek. Všechno začalo ráno, když jsme se chystali do školy. Anetka si skočila na dvůr pro Amálku a hrála si s ní na sedačce. Najednou volá: Mami, pojď se na něco podívat. A na sedačce leželo jedno malé koťátko. Začala jsem zmatkovat- byl to šok. Vzala jsem Amálku dolů do sklepa, kde už měla připravenou vaničku s dekou a pak jsem k ní přinesla i malé koťátko. Naneštěstí jsme museli všichni odejít z domu a nechat je tam. Když jsme přišli domů, Amálka vedle sebe měla další 4 koťata a bokem leželo to první. Vůbec si ho nevšímala. Ta čtyři koťátka byla pěkně vysušená,hladká, to jedno bylo stejné, jako když se narodilo. Bylo polomrtvé. Když přišel Tonda, tak ho zakopal.
Začalo nám nádherné období. Každý den jsme sledovali koťátka jak rostou, jak se mění a jak jsou krásná. Jedno bylo černo-bílé, druhé rezavé a třetí černo-bílo-rezavé.
Zároveň nás taky trápilo, co s nima uděláme, protože jsme věděli , že si je nemůžeme nechat. Po několika týdnech jsem udělala reklamu ve třetí třídě a ozvali se 3 žáci. Nakonec jsme udali jen jedno, protože ostatní rodiče bylo proti. Takže našeho zrzečka má skoro soused Michal-největší rošťák třídy. Ostatní jsme darovali na burze. Naštěstí s tím vůbec nebyl problém.
Teď jsme bez koťátek. Dvorek je teď o poznání smutnější. Ubylo nám sice starostí, ale i mnoho radosti. Máme ale ještě Amálku:)

Vystoupení na Den Matek

Verunka se od září přihlásila do folklórního souboru Handrláček. Hlavním důvodem proč tam chtěla chodit bylo to, protože tam chodí také její kamarádka. Já jsem si od toho moc neslibovala, protože hudební hluch má po mě. K mému překvapení se jí tam ale velice líbí, učí se tam moc hezké písničky a taky tanečky, které učí ona mě. Nevím, jak dlouho jí nadšení pro tento kroužek vydrží, ale už teď mám pocit, že i ten rok byl pro ni velkým přínosem.
9. května měli v místním kulturním zařízení vystoupení pro maminky. Vystupovalo tam ještě víc souborů, takže sál byl nabitý k prasknutí. Vystoupení se mooooc povedlo.

Slet čarodějnic

Koncem dubna byl u nás ve škole velký slet čarodějnic. Všechny děti z prvního stupně včetně paní učitelek přijely na koloběžkách a v kostýmech na tuto velkou událost. Hned u vchodu do školy na děti čekaly převlečené učitelky a chtěly vidět u dětí v žákovce aspoň jednu pětku. U většiny dětí to bylo ale nemožné.
Pro děti bylo připraveno spousta soutěží, včetně učení se kouzelného zaklínadla, jízda na koloběžce atd. Počasí se vydařilo, dětem se moc líbilo.

Lyžování na Břestku

Naše nadšení pro lyžování se tak zvětšilo, že jsme se rozhodli pořídit lyže i Anetce, aby mohla jezdit s námi. Verunka už si je na kopci jistá a sjíždí kopec sama, taky pomu už si bere sama do ruky, jen tyčky jí musím držet. S Anetkou to bude náročnější a jak prohlásil Tonda - Anetka je na to lyžování po mamince trochu POLENO:) Za tu hlášku jsem sice napsala smajlíka, ale ve skutečnosti jsem se dost naštvala. Vždyť JÁ se tolik snažím!!!!!
No, je to prostě makačka s tím malým dítětem na sjezdovce. Ale Tonda to chtěl, aby jsme mohli být na sjezdovce spolu. Jinak si myslím, že s lyžováním je dobrý začít tak v pěti letech, pokud to jde. Já začínám ve 33 a to už je pozdě, ale taky to není špatné.

Hlavně se modlím, aby se nikomu z nás nic nestalo.

Upíři, co mě pijou občas krev:)

Ječné zrno a nový pegueot

Už víc jak půl roku mě trápilo ječné zrno na levém oku. No, vlastně mě to ani netrápilo, protože to vůbec nebolelo, spíš to nebylo hezké. A tak jsem se rozhodla. Půjdu na operaci a nechám to vyřezat. Moc to nebolelo, ale už se mě to dělá zase. Ach jo, já nikdy nebudu hezká:( No aspoň jsem se svezla v novém Pegueotu 207, kterého koupil Děda babičce k šedesátinám. Babička samozřejmě nemá řidičák. Auto dostala i s řidičem:)

Kohútka

O jarních prázdninách jsme společně vyrazili na náš první společný zimní výlet na Kohútku. Kohútka se nachází na česko-slovenské hranici v Javorníkách. Kolem je spousta sjezdovek, sněhu a docela milých lidí-nadšenců do lyžování. Mě se taky líbilo to, že se nebudu muset starat tři dny o jídlo. Takže jsem si hodně odpočinula. Myslela jsem, že lyžovat bude hlavně Tonda s Verunkou, ale chyba lávky. Tonda poručil-Běž na vlek- ať dáš Verunce dobrý příklad. A tak jsem musela. Lyžovat neumím, ale pocit to byl dobrý. I na pomě jsem se svezla. Sice jsem jednou spadla, ale jinak se mi to kupodivu líbilo. Verunce naštěstí taky a mooooc. Super

Verunčino první vysvědčení

Na konci ledna přinesla Verunka své první vysvědčení. Byly samé jedničky. Je neuvěřitelné, co všechno za ten půlrok zvládla nového. Umí číst, psát , počítat, chodí do gymnastiky, kde se naučila hvězdicu, hraje pár not na flétnu, modeluje z keramiky a zpívá v Handrláčku. Ve škole se jí moc líbí, zatím. To je moc dobře. Má tam kamarádky, bufet a spoustu zážitků. Kdyby to tak aspoň chvilku vydrželo:)

Nový rok 2010

Začal nový rok. Snad dobře. Všichni jsme zdraví a máme se rádi a to je to nejdůležitější. Jen ten čas nějak rychle letí. Z Verunky je Velká holka a Anetka už taky nenosí cumel.

Nový rok je charakterizován velkým množstvím sněhu a zimními radovánkami. Všichni chodíme bruslit a když napadl sníh tak i lyžovat. Napřed na zahradě a pozdějc i na větším kopci.