6. dubna se nám narodilo 5 koťátek. Všechno začalo ráno, když jsme se chystali do školy. Anetka si skočila na dvůr pro Amálku a hrála si s ní na sedačce. Najednou volá: Mami, pojď se na něco podívat. A na sedačce leželo jedno malé koťátko. Začala jsem zmatkovat- byl to šok. Vzala jsem Amálku dolů do sklepa, kde už měla připravenou vaničku s dekou a pak jsem k ní přinesla i malé koťátko. Naneštěstí jsme museli všichni odejít z domu a nechat je tam. Když jsme přišli domů, Amálka vedle sebe měla další 4 koťata a bokem leželo to první. Vůbec si ho nevšímala. Ta čtyři koťátka byla pěkně vysušená,hladká, to jedno bylo stejné, jako když se narodilo. Bylo polomrtvé. Když přišel Tonda, tak ho zakopal. Začalo nám nádherné období. Každý den jsme sledovali koťátka jak rostou, jak se mění a jak jsou krásná. Jedno bylo černo-bílé, druhé rezavé a třetí černo-bílo-rezavé.
Zároveň nás taky trápilo, co s nima uděláme, protože jsme věděli , že si je nemůžeme nechat. Po několika týdnech jsem udělala reklamu ve třetí třídě a ozvali se 3 žáci. Nakonec jsme udali jen jedno, protože ostatní rodiče bylo proti. Takže našeho zrzečka má skoro soused Michal-největší rošťák třídy. Ostatní jsme darovali na burze. Naštěstí s tím vůbec nebyl problém.
Teď jsme bez koťátek. Dvorek je teď o poznání smutnější. Ubylo nám sice starostí, ale i mnoho radosti. Máme ale ještě Amálku:)
Žádné komentáře:
Okomentovat